1. adventní neděle - knihy, které mě rozplakaly

Jelikož jsem v poslední době nebyla na blogu zrovna aktivní, rozhodla jsem se udělat sérii článků, každý pro jednu adventní neděli. No a abychom se trochu naladili do pozitivní vánoční nálady (ehm...), tak dnešní článek bude o knihách, které mě rozplakaly.

Jako první tu mám velmi neočekávaně Hvězdy nám nepřály. Jestli někdo u této knihy nebrečel, tak má asi srdce z kamene. Já jsem si během hledání na pinterestu tak trochu vyspoilerovala konec moje blbost a věděla jsem, že budu brečet, ještě než jsem jí začala číst. A právě proto jsem jí radši nečetla ve škole. Už takhle si moji spolužáci myslí, že jsem divná. Ne že by neměli pravdu... A i když jsou Hvězdy nám nepřály (a knihy Johna Greena obecně) celkem kontroverzní, mně se opravdu líbily (což se bohužel nedá říct o jeho ostatních knihách). Kniha, která ve mně dokáže vyvolat takovou emoci nemůže být úplně k zahození.

Zlodějka knih je na seznamu knih, které mě rozplakaly, zatím nejkratší dobu ze všech. Sice jsem jí četla kvůli povinné četbě, ale přečíst jsem si jí chtěl i tak. Povinná četba mě k tomu akorát dokopala. Co se stane na konci, se sice dozvíme už asi v polovině knihy, ale přesto mi konec zlomil srdce... Film byl také velmi povedený (a taky jsem brečela jako želva) a podle mě jedna z nejlepších knižních adaptací. Pokud máte chuť si takhle při první adventní neděli pobrečet, určitě doporučuju.

Sůl moře je další skvělá kniha na tomto seznamu. Kromě toho, že mě rozbrečela, o tom svědčí i fakt, že jsem ji přečetla za jediný den. Líbila se mi o dost víc než druhá kniha od Ruty Sepetys V šedých tónech, u které jsem vůbec nebrečela.

Moje sestra Jodie není příliš známá kniha, což je velká škoda. Jacqueline Wilsonová píše knížky hlavně pro mladší čtenáře, které jsem dříve moc ráda četla. Pár jich ale napsala i pro straší čtenářky a tohle je jedna z nich. Myslím, že to snad dokonce byla i první knížka, u které jsem brečela.

Skoro polovina těchto knih je o druhé světové válce... To většinou není zrovna veselé téma. U Krycího jména Verity jsem nebrečela až tolik, což bylo nejspíš z části způsobeno tím, že jsem jí dočítala ve vlaku. Jinak je to opravdu silná a nezapomenutelná kniha, která určitě stojí za přečtení.

Kdybychom se neviděli také není příliš známá, což je škoda. Je o tom, jak se hlavní hrdinka vyrovnává se sebevraždou svého bratra, což je celkem ojedinělé téma (kromě Thirteen reasons why jsem o tom žádnou další knížku nečetla) a to, že ji autorky napsala z vlastní zkušenosti, ji u mě ještě vyzdvihlo.

Jako poslední tu máme Zůstaň se mnou. Ta se mi ze všech zmíněných líbila asi nejmíň (tím nemyslím, že by byla špatná, jen byla o něco slabší). Film se mi taky příliš nelíbil, u toho jsem měla jen husí kůži xD

A u kterých knih jste si pobrečeli vy? :-)

P. S. Pokud máte nápad na nějaké další články na ostatní neděle, budu moc ráda, když mi je napíšete do komentářů. Ne, nemám to připravené. Napadlo mě to v sobotu před první adventní nedělí.